Kafíčkářství jako kumšt | Proti šedi

To se mi líbí 40

More Sharing Services Share

|

Share on print

Share on email

Share on twitter

Share on facebook

.

Kafíčkářství jako kumšt

Článek |

Září 6, 2013 – 1:00pm

| By Lucie Hojná

foto: Lucie Hojná

Je to děsná móda, kafe. U někoho to začíná už ráno termohrnkem nebo tejkuej a rychle na tramvaj a u někoho to vede čecháčskej turek. Cukr, mlíko smetana, šlehačka, vaječňák, tullamorka, zmrzlina a někdo rád třeba i med. Prosim, proti gustu… Nechci ani nikoho poučovat, že se neříká presso, no budiž, ani to picollo mi nevadí, ale když chce někdo expreso, tak bych na něj nejradši hodila pexeso.

Některý obsluhy se chovaj arogantně, takový ty zapálený kafíčkaři/baristi, ty by tě jen poučovali a to se přeci nehodí. Náš host, náš pán. Ale všechno má svý meze. Na druhou stranu jsou i takový maloměstský frajírci, co si objednají suverénně espresso macchiato a pak čuměj, co jim to nesu, takže se na mě nemůže nikdo zlobit, že se občas hloupě ptám, myslíme-li se zákazníkem to samé.

Lattéčko. Každej chce lattéčko a já můžu hádat, jestli caffé latté nebo latté macchiato. Připadám si občas jako Freud, odhadnu, kdo si dá vídeň, většinou páry okolo čtyřicítky, zastydlý v devadesátejch letech. Turka si dá dřevorubec/loupežník/servisní technik, pokud vůbec zavítá do kavárny… Lattéčko holky o polední přestávce, cappuccino zlatá střední, presso s mlíkem každej druhej, bez mlíka každej sedmej, espresso košiláci a kravaťáci, ristretto ty, co si hrajou na košiláky a kravaťáky, doppio roztěkanej manažer s noťasem a konečně frappéčko a ledová káva – to jsou holky, páry a zlatá střední v létě.

Jo, kafíčkařina může bejt tvrdý řemeslo, ale nepřehánějme. Kvalitní kafe je základ, jasně, nechceme žádný kamínky mezi vybledlejma zrnkama nebo kyselý dlouhý kafe s našedlou ďubkou místo krémy, vo to nic, ale lpět na tom, jestli tomu říkáme stejně jako v Itálii nebo jestli si někdo rád dopřeje šest cukrů…Vlastně, jen tak pro úsměv, pokud si v Itálii poručíš latté, donesou ti mlíko, pokud presso, donesou ti pivo…

Mě to baví, ale nejsem žádnej fanatik. Ale přiznám se, že každej den tvrdě trénuju našlehání mikropěny, abych mohla zákazníkům podat krásnou rosettu, labuť nebo třeba Láďu Smoljaka.

A jaká je tvoje oblíbená skutečná kavárna?

Related Content:

Jóga – pohyb pro ty, co nefofrujou

Chorvatsko jako povinnost

Hackeři útočí na facebook? Nesmysl.

VotočVohoz: unikátní second hand na webu (i na festivalu)

Pojďte si nakoupit do kavárny

About the Author »

Lucie Hojná

Bloggerka

"Prádelní šňůrou spojená s Holandskem, čas na odstřihnutí, protože uzel se dá taky udělat. Doma je doma, ale nezjistíme to líp, než tisíc kilometrů daleko. Myslet, dívat, číst (hlavně body language), dávat, brát, jezdit a vracet. Syndrom maloměšťáka, ale s tím se dá taky fachat. Mějte se rádi. Sebe hlavně."

.

Related Terms:

Gastro

Kultura

+4   Recommend this on Google

.

.

.
zdroj:

Kafíčkářství jako kumšt

Článek |

Září 6, 2013 – 1:00pm
| By Lucie Hojná

foto: Lucie Hojná

Je to děsná móda, kafe. U někoho to začíná už ráno termohrnkem nebo tejkuej a rychle na tramvaj a u někoho to vede čecháčskej turek. Cukr, mlíko smetana, šlehačka, vaječňák, tullamorka, zmrzlina a někdo rád třeba i med. Prosim, proti gustu… Nechci ani nikoho poučovat, že se neříká presso, no budiž, ani to picollo mi nevadí, ale když chce někdo expreso, tak bych na něj nejradši hodila pexeso.

Některý obsluhy se chovaj arogantně, takový ty zapálený kafíčkaři/baristi, ty by tě jen poučovali a to se přeci nehodí. Náš host, náš pán. Ale všechno má svý meze. Na druhou stranu jsou i takový maloměstský frajírci, co si objednají suverénně espresso macchiato a pak čuměj, co jim to nesu, takže se na mě nemůže nikdo zlobit, že se občas hloupě ptám, myslíme-li se zákazníkem to samé.

Lattéčko. Každej chce lattéčko a já můžu hádat, jestli caffé latté nebo latté macchiato. Připadám si občas jako Freud, odhadnu, kdo si dá vídeň, většinou páry okolo čtyřicítky, zastydlý v devadesátejch letech. Turka si dá dřevorubec/loupežník/servisní technik, pokud vůbec zavítá do kavárny… Lattéčko holky o polední přestávce, cappuccino zlatá střední, presso s mlíkem každej druhej, bez mlíka každej sedmej, espresso košiláci a kravaťáci, ristretto ty, co si hrajou na košiláky a kravaťáky, doppio roztěkanej manažer s noťasem a konečně frappéčko a ledová káva – to jsou holky, páry a zlatá střední v létě.

Jo, kafíčkařina může bejt tvrdý řemeslo, ale nepřehánějme. Kvalitní kafe je základ, jasně, nechceme žádný kamínky mezi vybledlejma zrnkama nebo kyselý dlouhý kafe s našedlou ďubkou místo krémy, vo to nic, ale lpět na tom, jestli tomu říkáme stejně jako v Itálii nebo jestli si někdo rád dopřeje šest cukrů…Vlastně, jen tak pro úsměv, pokud si v Itálii poručíš latté, donesou ti mlíko, pokud presso, donesou ti pivo…

Mě to baví, ale nejsem žádnej fanatik. Ale přiznám se, že každej den tvrdě trénuju našlehání mikropěny, abych mohla zákazníkům podat krásnou rosettu, labuť nebo třeba Láďu Smoljaka.
 
A jaká je tvoje oblíbená skutečná kavárna?

About the Author »

Bloggerka

"Prádelní šňůrou spojená s Holandskem, čas na odstřihnutí, protože uzel se dá taky udělat. Doma je doma, ale nezjistíme to líp, než tisíc kilometrů daleko. Myslet, dívat, číst (hlavně body language), dávat, brát, jezdit a vracet. Syndrom maloměšťáka, ale s tím se dá taky fachat. Mějte se rádi. Sebe hlavně."

.

Related Terms:

+4   Recommend this on Google

.

.

.

Advertisements